Byla to úplná náhoda, v červenci, po tom co jsme se po dvou týdnech vrátili od babičky a dědy z jižních Čech, povídám Olince, že letos nejedu na žádný psí tábor, neboť všechny co jsem kdy jezdila jsou většinou pod stanem, což si letos nehodlám s půlročním miminem lajznout. A ona na to, ať s ní jedu na poslušnost, obrany a stopy do Bělčic do chatiček. Zeptala jsem se doma, bylo mi povoleno, a tak 8-14. srpna jsme já, Vojtíšek, Andulka a Jasmínka vyrazili vstříc výcviku. Cesta byla krátká, nicméně dojezd byl lehce bahnitý, neboť v týdnu před naším příjezdem pršelo. Vyhráli jsme nakonec buňku i s elektřinou. Umyvadlo tam bylo, ale že voda neteče jsem zjistila hned, ale že odpad nemá odovod jsme zjistila až druhý den, když jsem vylila zbytek mléka, abych ho násedně mohla vytírat. Dvě postele jsem srazila, abych měla kam odkládat Vojtíška bez rizika pádu a holky měly svůj psí spacák na zemi. Přítel, který není zvyklý jezdit na psí tábory, měl pocit, že nás vysazuje v táboře pro méně přizpůsobivé. Nicméně my si užívali luxusu střechy v následujících lijácích.
Na stopy jsem ráno nejezdila, protože jsem tam 1. neměla auto a 2. se dvěma psy a jedním dítětem už bychom se k niomu nevešli ale i tak jsemměla pocit, že jsem v jednom kole. Budíček kolem osmé, přebalit, nakrmit Vojtíška, vyndat ven kočárek, naložit do něj malého, vyvenčit hyeny, hyeny upoutat ven před budku, půl devátá snídaně, dohrcat tam s kočárkem, najíst se, vylovit vodítkoa pamlsky, poslušnost s jedno, s druuhou, (skupinové cvičení jsem prostě nestíhala), pak obrany s jednou, druhou, v mezičase udrncat Vojtíška(většinou zase nakrmit, přebalit), případně požádat Olinku nebo Pavlu (měla tam také o měsíc starší miminko a 4letou Klárku) aby mi na něj mrkli, zatímco jsem cvičila, nebo když spal, vzala jsem kočárek na plac, kolikrát se figurant smál, zda jde kousat pes, nebo dítě. Poté oběd, po obědě ohřev příkrmu (Olinka mi půjčila rychlovarnou konvici, asi usoudila, že je jednodušší, když si to jedno kafe denně přijde udělat ona ke mě, než abych já u ní několikrát denně otravovala s ohřevem). nakrmit špunta, dát ho spát (občas se mi zadařilo, dát si dvacet taky) a už byly tři odpoledne a Vašek hlásil, kdo že jde na poslušnost..takže zase já..dítě většinou spalo, takže nechat otevřené dveře a oznámit sousedům, zda by poslouchali až se malý vzbudí.
S holkama jsem se rozhodla jít ve čtvrtek na ZZO, a tak s Jasmínkou jsem trénovala toto, což bylo docela v pohodě a s Andulkou jsem zkoušela natrénovat BH, nicméně neuměla odložení v sedě, a tak jsem celý týden drilovala chůzi a odložení v sedě( což se později ukázalo jako fatální). Po poslušnosti přišly opět na řadu obrany, takže opět prohodit psy a mezitím nakrmit, přebalit, pochovat, zabavit malého. Na večeři jsem se už těšila a po ní jsme většinou vyráželi na hromadnou procházku s Bessinkou, Tristanem a Bambulou.
V úterý jsme si udělali výlet do místní sklárny, která se z původní hodiny protáhla na několik hodin, bo náš drahý výcvikář musel obejdnané číše i vyzkoušet a poté ještě všichni chtěli na zmrzlinu z které se taktéž pomalu stal chastací maraton, a tak jsem byla jednou za nepříčetnou matku a sdělila jim, že jsme slíbili, že se brzy vrátíme, a ne až na oběd. Sice jsem věděla že Olinka s Pavlou na malého dají pozor, ale potřebovala jsem také pohlídat ostatní dny. Tak se nakonec jelo a kupodivu jsem nebyla za fúrii.
Jeden večer jsme také s Olinkou vyrazily na pořádnou procházku a našly příjemnou cestu po které se dalo jet i s kočárkem, a protože se nám nechtělo narychlo vracet, brnkly j
sme do tábora, že véču nestihneme, ať kuchařkám třeba vyřídí, že jsme se ztratily. Nádherná procházka nás pokoušela svým množství hub, nicméně jelikož bylo všude vlhko a dříve nasbírané houby zplesnivěly, zakázaly jsme cokoliv sbírat, a tak Olinka alespoň fotila. Po návratu jsme od kuchařek dostaly vynadáno, co že se ztrácíme v lese, ještě s dítětem,a dokonce nám o vě hodiny později osmažily večeři, za což tedy jsme byly moc vděčné a raději jim nevysvětlovaly, že se nám jen nechtělo vracet včas.
Ve čtvrtek proběhly zkoušky dle NZŘ. ZZO jsem skládala s oběma. Jasmínka matador mi dala zabrat s chůzí na vodítku ale jinak to zvládla moc pěkně, za 51 bodů ze 60. Ač je to k nevíře, Andula získala taktéž 51 bodů. U Andulky jsem si nebyla jistá, zda zvládne speciální cviky, přeci jen, v Praze chodí hubovat běžcům, bruslařům i divným chlapům, nicméně dostala poprvé na nos kovový košík a byla z něj tak překvapená, že byla úplně v klidu.
V pátek jsem šla (jen tak z legrace) zkusit s Andulkou BH. Opět mne velice překvapila u speciálních cviků. Za to na place...Účko na vodítku jsme prošli ukázkově, skupinkou také prošly príma, takže jsem se radovala, že už nám zbývá jen chůze bez vodítka, což už bude pohodka. Podotýkám, že moji psi jsou prostě na vodítku zvyklí táhnout kočárek, takže chůze na vodítku je pro nás trošku problematická, zatímco bez vodítka holky docela šlapou jako hodinky.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem vyrazila a po pár metrech zjistila, že můj drahý pes se někde po cestě odložil do sedu...s hrůzou v očích jsem mrkla po rozhodčím co že mám teď jako udělat. "No zavolejte si toho psa!" Tož jsem zavolala, s ndašením něco na ní zašišlala a šly jsme dál..asi tak tři metry, načež se mi pes opět odložil do sedu a nakonec ještě jednou...tím pádem nám zkouška byla ukončena a mě málem mrsklo, protože celý týden, co jsem to s ní s klikrem trénovala, si sama od sebe při chůzi nesedla..chudák malá, už byla prostě po týdnu unavená a tak v nejisté situaci nabídla to, po čem jsem prahla celý týden. Strašně mě to mrzelo, a ještě více mě mrzelo, že jsem na ni měla vztek, ještě že jsem si říkala, že je to jen pro legraci... celý týden bylo jasné, že to nejspíš neuděláme, ale byla to důležitá zkušenost, zjistit, že pes i pán se na zkouškách chovají opravdu nevyzpytatelně. Trénujeme tedy dál a třeba na podzim to půjdee zkusit znovu. Hlavně že máme ty ZZO!
Tábor byl moc fajn, spousta milých a zajímavých lidí, ale už jsem se těšila na mirkovlnku a na suchou nevlhkou postel. Neděli jsem skoro komplet prospala:-) Ale jestli bude možnost, jedu příště zas! Ještě jednou moc všem děkuji za odvoz, hlídání a trpělivost!